Žiju svůj sen
a vydělávám online.

Nešlo mi to „jako těm úspěšným",
ale navenek to vypadalo jinak.

Ve firmě mi stále říkali: „Podívej se na ty úspěšné — přesně takhle to dělají. Nevymýšlej si vlastní postupy. Duplikuj, co funguje." Čím víc jsem se snažil být jako oni, tím hůř jsem se cítil.

Po 5 letech jsem měl manažerskou pozici, exotické dovolené, super auto — ale často jsem neměl ani na naftu, abych dojel ke klientům. Navenek to vypadalo jako úspěch. Uvnitř jsem byl vyhořelý a zklamaný sám ze sebe.

Sny o bohatství a svobodě se rozplývaly. Byl jsem přesvědčený, že nedokážu být jako „ti úspěšní" — a tak toho nikdy nedosáhnu. Dostalo mě to až k antidepresivům a pocitu, že nejsem dost dobrý.

Přitom uvnitř jsem cítil, že mám na víc. Že je ve mně potenciál, který nikdo nevidí. A já nevěděl, jak ho použít.

V zákulisí milionových online kampaní.

Od roku 2014 jsem byl ten kouzelník za oponou, který zajišťoval, že všechno technicky funguje.

Sestavoval jsem prodejní stránky. Nastavoval, kdy přijde který e-mail. Propojoval aplikace. Publikoval na blogu a sítích. Připravoval reklamy. Byl jsem u každého kliknutí, každého e-mailu, každé reklamy. Uměl jsem to nastavit tak, aby to celé fungovalo.

Zároveň jsem viděl jejich strategie, jak prodávají. Viděl jsem tu psychologii za tím — a to mě fascinovalo.

Můj „aha" moment přišel na Bali.

David Kirš, se kterým jsem léta spolupracoval, mi zavolal s nabídkou: „Nechceš přijet za námi na Bali na Chakradance?"

Když jsem viděl cenu přes 100 tisíc a video, jak tam Alice tančí a mluví o čakrách, odmítl jsem. O měsíc později volal znovu — zbyly jim 2 letenky. Druhý signál, to už něco znamená. Na Bali jsem se vždycky chtěl podívat. Kývli jsme, že za 14 dní přijedeme.

A tam, daleko od každodenních starostí, mi došlo něco, co mi 10 let unikalo.

Celé ty roky jsem se díval ven. Na strategie ostatních. Na to, jak to dělají úspěšní. Na lidi na sociálních sítích a jejich postupy. Snažil jsem se inspirovat, přizpůsobovat, opakovat. A v tom všem jsem ztrácel sám sebe — svou autentičnost, to, co jde přirozeně ze mě.

Na Bali jsem se zastavil. A v tom klidu jsem viděl, že to celé funguje obráceně. Nejdřív musíš tvořit zevnitř ven — z toho, kdo jsi, z toho, co je ti přirozené, z tvých darů a tvé vnitřní síly. Až pak má smysl sahat po strategiích a nástrojích.

Cesta ke tvým snům začíná uvnitř tebe, když jsi v klidu. ✨

Protože v klidu vidíš věci jasně. A tvoříš z dostatku, ne z nedostatku. Tehdy to začíná fungovat.

Po návratu z Bali jsem seděl s Danielou Boháčovou v kavárně v Brně. Pohled do mé mapy Human Designu — a ona jen tak prohodila: „Tobě je nejpřirozenější s lidmi sdílet srozumitelné základy a své bohaté zkušenosti. Nevím přesně, co to znamená, ale ty asi ano."

V tu chvíli do mě vjela obrovská dávka energie. Věděl jsem okamžitě, co tím myslí — a že je to přesně to, co mě láká dělat. Ve vteřině mi začalo vše dávat smysl. Najednou jsem přesně viděl, co je potřeba udělat.